Popis rodů
Cestování
2019
Ostatní

Datum: 6.červenec 2019

Řebčíky ostrova Evvia

Na konci března jsem s Marcelou vyrazil na naší klasickou jarní dovolenou. Místo vymetání přímořských letovisek jsme se soustředili na místa, kde řebčíky, krokusy a další jarní cibuloviny čekají na bezbřehý apetit ovcí a koz nebo v lepším případě na opylující hmyz.

Jedním z našich cílů byl ostrov Evvia (nebo Euboia - jak je libo), druhý největší ostrov Řecka. Se svými pěti druhy Fritillárií se není čemu divit.

Jako první jsme potkali Fritillarii ehrhartii - ten strašlivý název je odvozen od jména německého botanika J.K.Ehrharta. Je to drobnější do 15 cm vysoký a přece jen méně zdobný druh s hnědým květem s občasnou podporou žluté a zelené barvy. V jižní části ostrova je poměrně běžný, roste jak v nízkých keřích ostrých jako jehelníček, tak na nezapojených pláccích, kde bývá často spolykán nenasytnými přežvýkavci. Je možno se s ním setkat nadmořské výšce od cca 800 metrů až po mořskou hladinu.

Další a upřímně i hezčí příbuznou je Fritillaria obliqua - tato na evropské poměry statná kráska je tak ranná, že na konci března jsme obdivovali pouze jeden opadaný květ, ale v plné kráse má barvu té nejtmavší čokolády. Vyhledává přeci jen kamenitější místa s vápencovým podložím a severovýchodní expozici.

Určitě nejznámějším řebčíkem z tohoto ne tak turisticky "profláklého" ostrova je Fritillaria graeca - byla vysoká pouhých 10 - 15 cm v květu. Kaštanově hnědý pruh se pravidelně střídá s úzkým okrovým proužkem. Na místě našeho nálezu rostla při okraji borového lesa v jemné drti smíchané s humusem z rozloženého borového jehličí.

Určitě mi nebylo ještě 10 let, když jsem s rodiči na návštěvě uviděl žlutou Fritillarii imperialis a na prví pohled se zamiloval do žlutých řebčíků a drží mě to dodnes. Evvia má hned dvě -
Fritillaria rixii a Fritillaria euboeica.

Na každou jsme si vyčlenili celý den a přesto Fritillaria euboeica se nám někde v okolí Mt.Dirfi (nejvyšší hora ostrova 1743m.n.m.) schovala tak, že mohu posloužit jen údaji z literatury - nízká, žlutá, trošku podobná turecké F.carice a peloponnésské F.conice.

A nejlepší na závěr - v západní části ostrova po celodenním hledání se v houští zaleskla jako zlatý valoun prospektorům Fritillaria rixii - tráva s květem podobná zlaté drobné lilii. Upřímně, kdyby nekvetla, tak bychom jí nikdy nenašli. Rostla pod hustými keři v podrostu trav a na první pohled se nelišila ničím jiným - jen tím zlatým zvonečkem na stopce. Je endemitem severní části ostrova a prospívá jak na vápenci tak, na serpentinu.


Teď to trošku vypadá, že na ostrově jsme nic jiného než řebčíky neviděli, ale slíbil jsem princáplovi, že se pokusím o něco krátkého, tak snad někdy jindy.

Pár poznámek pro ty, kteří by se chtěli o tyto krásné cibuloviny pokusit : všechny poměrně úspěšně pěstujeme (některé ve stadiu 3 a víceletých semenáčů) v hliněných květináčích s propustnou půdou a překvapivě se nezdají být tak náchylné na naše mrazivé zimy, jak by naznačovala jejich oblast rozšíření. Na zimu je v pařeništích pro jistotu zakrýváme jak sklem, tak netkanou textílií.


Sehnat cibulky není zrovna snadné, vlastně ve většině případů je to spíš nemožné, proto jedinou možností je pěstování ze semen. Semena získáváme z tuzemských a zahraničních výměn, kromě těch všeobecně známých - Pražský klub skalničkářů,AGS, SRGC, NARGS... bych doporučil k pozornosti dvě specializované na Fritillarie - pod AGS - http://www.fritillaria.org.uk/ a čistě Facebookovou - international fritillaria study group.

Petr Křeček